Lesy nejsou továrny na dřevo. Píše o tom ostatně i vláda ve svém programovém prohlášení. Když tedy do lesů proudí peníze z naší společné státní kasy, mělo by to mít dobrý důvod. Každý, kdo má les, musí počítat s tím, že vlastnictví zavazuje k péči o něj a nemůže proto na jeho místě udělat spoušť. To by mělo platit i pro veřejné lesy. To je polovina našich lesů.
Veřejné lesy patří nám všem a spravuje je především státní podnik Lesy ČR. Tyto lesy mají přispívat nejen k hospodářským, ale i k ekologickým a společenským cílům – mají tu být pro přírodu a pro nás.
Přesto se na mnoha chráněných místech lesy kácí až na holoseče nebo poškozují. Planým vysvětlením pak je, že stát nemá dostatek peněz k tomu, aby je proplácel státnímu podniku za tyto takzvané újmy na hospodaření. Státní podnik by přitom měl chránit přírodu už z podstaty, ne jen tehdy, kdy mu za to stát platí.
Kromě lesů potřebujeme ozdravit i veřejné finance, které do lesů tečou. Stát totiž často na soukromé i veřejné lesy utrácí nemalé částky prostřednictvím dotací. Dává je ale na činnosti, které stav lesů dlouhodobě nezlepšují, spíš naopak.
Co chceme změnit
- Zajistit, že dotace oceňují to, co je třeba (Dotace zprostředkované MZe)
- Chránit prameniště a lesy zadržující vláhu (Vyhláška č. 298 zákona o lesích)
- Při kalamitách upřednostnit účinné zásahy (Vyhláška č. 101 zákona o lesích)
- Metodicky sladit stanoviska k hospodářským plánům (Další normy)
- Umožnit hospodaření bez zbytečných výjimek (Vyhláška č. 298 zákona o lesích)