Ponechání určitého množství suchých a rozpadajících se stromů má zásadní význam pro biodiverzitu – na mrtvé dřevo je vázána třetina lesních druhů. K ponechání jsou vhodné zejména ekonomicky nezhodnotitelné stromy: pahýly, stromy nižší kvality či s nevhodným tvarem, nevyužitelné souše a podobně. Ministerstvo zemědělství již sice umožnilo nekácet suché stromy vydáním dočasného opatření obecné povahy na základě zmocnění v § 51a, tento problém by ale měl být řešen systémově a trvale předloženou změnou § 33 odst. 1 zákona o lesích. Současné znění zákona o lesích stanovuje v § 33 odst. 1 povinnost přednostně zpracovat těžbu nahodilou, tedy včetně souší. To je při zvládání současné kůrovcové kalamity problém, protože kvůli kácení suchých, již kůrovcem opuštěných, stromů se musí soustřeďovat těžařské kapacity na činnosti, které dalšímu šíření pod kůrou nezabrání. Aby mohla být protikůrovcová opatření prováděna všude v republice včas a efektivně, je navrženo se takzvanými sterilními soušemi nezabývat. Naopak je zapotřebí na celém území republiky začít s přeměnami nevhodně vysázených porostů smrků či borovic ihned a předejít tak kalamitám. Na takové případy by se neměl vztahovat zákaz obnovovat porosty mladší 80 let. Doporučení je obsaženo například v certifikované metodice Adaptace hospodaření ve smrkových porostech České republiky na změnu klimatu s důrazem na produkci lesa nebo v doporučeních Evropského lesnického institutu. Tento zákaz by se neměl vztahovat ani na nízké lesy, v nichž se s těžbou začíná například už po 20 letech.
Současný zastaralý lesní zákon obsahuje i takového kostlivce, jako je povinnost vlastníka provádět meliorace lesů (§35 odst. 1) a tím odvádět z lesů vodu, ačkoliv teď více než kdy jindy potřebujeme naopak v lesích trpících suchem vodu udržet! Většina vlastníků už dnes tuto obludnou zákonnou “povinnost” samozřejmě neplní, ale lesy si určitě oddechnou od obav, když se zákona zmizí.