Vlastníci lesů mají podle současného znění zákona absolutní povinnost zasahovat proti škůdcům. Je to samozřejmé. Nikdo nechce, aby se v hospodářských lesích kůrovec neřízeně šířil. Jednou z možností je dostat napadené stromy co nejdříve z lesa. Poslední roky jsou však důkazem, že to není tak jednoduché. Reálně chybí technika a lidi, kteří by napadené dřevo vytěžili a odvezli. Stroje jedou na maximum a stejně nestíhají. Stejně je to s nákladními auty a vlaky. Napadených stromů je prostě příliš a vlastníci se dostávají do neřešitelné situace. Hrozí jim pokuty ze strany státní správy za porušení zákona, který objektivně nemohou dodržet. Pozměňovací návrh G.4 by měl dopomoci k tomu, aby byla povinná ochranná opatření úměrná možnostem vlastníků.
Stávající znění zákona o lesích formuluje absolutní povinnost zasahovat proti škůdcům. Ta způsobuje problémy nejen v chráněných územích, ale také v případech kalamit regionálního a celostátního rozsahu, jak je definuje nový § 8a poslední novely vyhlášky 101/1996 Sb., kdy není v možnostech vlastníka při objektivním nedostatku těžebních a zpracovatelských kapacit těmto povinnostem dostát. Nedávno schválená novela lesního zákona se snažila problém řešit, ale zmocnění k vydání opatření obecné povahy ministerstvu zemědělství se ukazuje jako nedostatečným prostředkem, protože není dostatečně vyjasněna zodpovědnost ministerstva. Spolu se zněním zákona nadále dostává vlastníky do neřešitelné situace, kdy jim hrozí postihy sankcemi ze strany státní správy za porušení zákona, který nemohou naplnit. Díky pozměňovacímu návrhu G.4. nebude moci orgán státní správy lesů pokutovat vlastníky, kteří prokáží, že se snažili, dělali co mohli, ale přesto nedokázali z objektivních důvodů tomuto zákonnému požadavku dostát.