Les od nás potřebuje jen čas
Pozměňovací návrhy G.3.1., G.3.2. („lhůta pro zalesnění”), kterými se mění lesní zákon č. 289/1995 Sb.
Vysázet les přestává být taková legrace, jak by se mohlo zdát. Vhodných sazeniček je absolutní nedostatek. To ale není největší problém. Na velkých mýtinách po kůrovcové kalamitě malé, vysázené stromky usychají, spálí je slunce nebo je sežere zvěř. Peníze vynaložené na výsadbu tak vyhazujeme oknem. Stačilo by přitom jen nechat více času lesníkům i přírodě, která by na velké mýtiny přinesla nový život. Nový les by pod její taktovkou byl odolnější a pestřejší, protože stromy vyrostlé přirozeně ze semínek jsou nejlépe přizpůsobené danému místu a zelenají se tam, kde umělé výsadby usychají. Bez zbytečných investic. Za to stojí zvednout ruku, co říkáte?
Les po tisíciletí roste sám. Bez pomoci člověka. Staré stromy umíraly a jejich popadané listí pustilo mezi koruny stromů sluneční paprsky. Hned se za nimi začaly natahovat malé, nové stromky. Stejně tomu bylo i na světlinách po větrných smrštích. Nalétaly na ně i semena z okolních stromů a vyplnily vzniklou díru mezi korunami. Díky „boji” o životní prostor a selekci takto dorostou jen ty nejsilnější a nejlépe přizpůsobené odolnější stromy se silnějšími kořeny, které vydrží větší sucha. O tuto superschopnost les nepřišel. Současná lhůta pro obnovu lesa je však krátká. Nezbývá než mýtiny a holoseče zalesňovat uměle. Na obrovských holosečích však většina sazenic usychá nebo je sežere přemnožená zvěř. I z ekonomických důvodů se tedy vyplatí na les nespěchat. Potřebuje pouze dostatek času. Ten mu má tento pozměňovací návrh zase poskytnout. Teprve v místech, kde k tomu do 10 let nedojde, by měl lesník povinnost přistoupit k výsadbě. Nic ale nebrání vlastníkovi lesa, který chce sázet hned, aby provedl výsadbu dříve. Možná ale později sám spláče nad výdělkem.
Lesy vzniklé z přirozeného zmlazení (tedy ze semen) jsou mnohem odolnější než lesy z uměle vysázených sazenic předpěstovaných ve školkách. Při přirozeném zmlazování totiž dochází k selekci a přírodnímu výběru, takže z množství malých semenáčků zůstanou jen ti nejsilnější a nejlépe danému místu přizpůsobení jedinci. Zároveň se mnohem lépe rozvíjí kořenový systém. Dokonce i smrky v porostech vzniklých z přirozeného zmlazení ve středních polohách jsou dnes často vitální, zatímco vedlejší smrkové porosty z umělé výsadby chřadnou. Proto se v mnoha případech vyplatí nespěchat po těžbě s umělým zalesněním a počkat, až se lesy samy zmladí z náletu semen. Teprve v místech, kde k tomu do 10 let nedojde, by byla povinnost přistoupit k povinné výsadbě. Prodloužení lhůt k zalesnění a zajištění porostů přinese významné ekonomické úspory, protože umožní většímu podílu porostů vzniknout přirozeného zmlazení. Dosavadní výsledky nákladného umělého zalesňování velkoplošných holin z posledních let na severní Moravě jsou velmi špatné, většina sazenic usychá nebo je sežrána zvěří.
Pozměňovací návrh umožní optimální řešení pro zalesnění holin i tam, kde nemůže dojít rovnou ke zmlazení cílových stromů (např. buků, jedlí, javorů atd.), protože široko daleko kolem potřebné dospělé stromy nerostou. V takových případech (a jsou časté) je nejlepší zasít nebo nechat přirozeně nalétnout semena tzv. přípravných dřevin – bříz, jeřábů, osik, olší či vrb. Ty dokážou pomoci regenerovat půdu poškozenou holosečí. A teprve později do jejich stínu vysázet cílové stromy. Třeba takové buky a jedle jsou stínomilné a přímé vysazování na holiny jim vůbec nesvědčí.
A když někde zůstanou světliny – místa do 0,3 ha několik desetiletí bez stromků, tak je to výhoda nejen pro biodiverzitu (mohou tam žít světlomilné druhy), ale díky tomu bude nakonec výsledný les i věkově diverzifikovaný a prostorově členitý – a tudíž mnohem odolnější.
Pozměňovací návrh umožní optimální řešení pro zalesnění holin i tam, kde nemůže dojít rovnou ke zmlazení cílových stromů (např. buků, jedlí, javorů atd.), protože široko daleko kolem potřebné dospělé stromy nerostou. V takových případech (a jsou časté) je nejlepší zasít nebo nechat přirozeně nalétnout semena tzv. přípravných dřevin – bříz, jeřábů, osik, olší či vrb. Ty dokážou pomoci regenerovat půdu poškozenou holosečí. A teprve později do jejich stínu vysázet cílové stromy. Třeba takové buky a jedle jsou stínomilné a přímé vysazování na holiny jim vůbec nesvědčí.
A když někde zůstanou světliny – místa do 0,3 ha několik desetiletí bez stromků, tak je to výhoda nejen pro biodiverzitu (mohou tam žít světlomilné druhy), ale díky tomu bude nakonec výsledný les i věkově diverzifikovaný a prostorově členitý – a tudíž mnohem odolnější.
