Články

Celkem 89 % dospělých Čechů a Češek zároveň uvádí, že odlesňování považují za škodlivé pro lidi i volně žijící zvířata. Dle prognóz Ministerstva zemědělství se v Česku budou smrkové lesy rozpadat letos rychlostí nejméně jednoho fotbalového hřiště za tři minuty. [2] Výsledky reprezentativního výzkumu přitom ukazují, že dle 70 % české veřejnosti věnuje česká vláda odlesňování nedostatečnou pozornost. [1]

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) na místě uvedl: „Snažíme se o pestrost lesů. Podporujeme vlastníky při snaze o dosažení pestrosti, různorodosti, při různé věkové skladbě tak, aby lesy byly odolnější vůči kůrovci. Snažíme se i změnit model obchodování se dřevem ve státním podniku Lesy ČR. Děláme spoustu dalších opatření.”
 

Tyto ohrožené druhy pro svůj vývoj potřebují druhově a věkově pestré lesy s dostatečnou plochou světlin. Požadavky výzvy Zachraňme lesy těmto a další živočichům vhodné podmínky k životu opět navrátí. Nejde však jen o lesy, významnými problémy u nás trpí také zemědělská krajina [2].   

Hodnocení vydala Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), obdoba proslulého vědeckého panelu IPCC, který přináší hodnocení změny klimatu.

Smrkové monokulturní lesy podléhají v nevhodných podmínkách mimo jiné kůrovci, houbě václavce nebo větrným kalamitám. A nejen ony, klimatická změna přináší sucho, které oslabuje veškeré stromy a ne každý dokáže v těchto podmínkách přežít. Spolu s vykácenými stromy přichází o místo k životu i zvířata, přitom ne vždy je kácení nutné – třeba pokud kůrovec z napadených stromů již vyletěl, a jejich pokácení je tím pádem zbytečné.

Ukončení smluv mohlo mít smysl, kdyby tím Lesy ČR opustily pro lesy nevýhodný model zadávání komplexních zakázek velkým těžařským firmám. To znamená, že na velkém území získá jedna velká firma zakázku na všechny práce v lese, těžbu dřeva i prodej dřeva a má tím veškerou kontrolu nad vytěženým dřevem. Práci pak často přeprodává živnostníkům, které málo platí. Tenhle systém nesmírně výhodný pro největší těžařské firmy zavedl v roce 2010 ministr Ivan Fuksa (ODS).

Kůrovec napadl už 133 km2 I. a II. zón zejména v CHKO Jeseníky, Beskydy a Ždárské vrchy. Potenciální ohrožení – v závislosti na postupu kůrovcové kalamity – se však týká v těchto zónách i v dalších CHKO území patnáctkrát většího. Jde celkem o 2 050 km2 lesů, tedy o téměř polovinu rozlohy těchto nejcennějších částí chráněných krajinných oblastí (pro srovnání jde o plochu dvou průměrných okresů). Mezi další nejvíc ohrožená území patří CHKO Orlické hory, Brdy a Český les s dominantní rozlohou smrkových lesů. 

Výjimky pro plošnou těžbu a jedovatou chemii

Těžba pokračovala i v roce 2019 v minimálně stejném rozsahu jako v předchozím roce.  Hnutí DUHA zdokumentovalo v okolí rybníka minimálně patnáct vytěžených ploch s holosečemi o celkové velikosti zhruba třicet hektarů a také těžkou těžební techniku [2]. Skutečný rozsah těžby však může být vyšší.

Vyplývá to z podrobné srovnávací analýzy používaných standardů obou certifikačních systémů „Porovnání vybraných environmentálních aspektů certifikačních systémů FSC a PEFC v ČR s důrazem na půdu, vodní zdroje a biotu lesních ekosystémů“, kterou dnes zveřejnilo sdružení vědeckých organizací Platforma pro krajinu.

Na dnešní mezinárodní konferenci Evropského lesnického institutu (EFI) v Praze za přítomnosti ministra zemědělství Miroslava Tomana a zástupců ministerstev dalších evropských zemí, vlastníků lesů a odborníků z celé Evropy uvedl v hlavním příspěvku člen vedení Institutu lesnictví vídeňské univerzity BOKU Rupert Seidl [1]: „Kalamity budou silně narůstat a nedostaneme je pod kontrolu. Budeme se muset naučit s poškozeními lesa jako přirozenými procesy žít. Musíme to vidět jako šanci, jako příležitost vytvořit nové adaptované lesy.

Kvalitně provedená rajonizace by při vhodném vymezení umožnila soustředit již tak omezené těžební kapacity do oblastí, kde zásahy mají ještě skutečně smysl. Ve zbylých oblastech by se nemuselo zbytečně a ničivě zasahovat. Ochránila by tak lesní půdu, mikroklima, vodní režim a podmínky pro růst nového lesa [1].

Promarněná příležitost

Rajonizace je krok dobrým směrem, ale řeší jen následky kalamity. K tomu, aby se rozsáhlé kalamity v budoucnosti neopakovaly, je potřeba řešit konečně i příčiny: začít pěstovat pestré smíšené lesy bez holosečí. To se očekávalo od druhé novely zákona o lesích, kterou předložilo Ministerstvo zemědělství [3].