Nad Českým Švýcarskem se vznáší oblaka dýmu. Hoří les. Zatímco příroda si s následky dokáže poradit, lidé potřebují pomoc. Až budou v bezpečí a budeme se ohlížet za důsledky požáru, co spatříme?
V Národním parku České Švýcarsko hoří smrkové lesy, ty mladé a zelené daleko lépe než suché – jsou nasáklé pryskyřicí a vzplanou jako sirka. Oheň běží i přes holiny, kde se správa parku snažila zabránit šíření kůrovce, a půda je odkrytá a vysušená. Ptáci opouští svá hnízda, větší savci utíkají, ale ti menší nebo plazi zde zahynou.
Co oheň (ne)přikrmuje
Člověka hned napadne, jak je možné, že lesy v České Švýcarsku hoří v takovém rozsahu? Národní park coby pískovcová oblast je obecně náchylnější k požárům, ale navíc zde lidé v minulosti namísto bukových lesů vysázeli smrkové monokultury. Zaznívá celkem dost kritiky na adresu správy parku, že na některých místech nechala stát kůrovcem napadané stromy. Mohl by to být důvod velkého požáru? Právě naopak.
V Českém Švýcarsku je v současnosti zóna s ochranou samovolných procesů (tzv. přírodní zóna) je pouze na 16 %. Území, na kterém začalo hořet, do této zóny nepatří – je „běžným“ hospodářským lesem v rámci NP, kde se snažili o likvidaci kůrovcové kalamity. Jak je to možné?
Pokud by správa vykácela a odstranila všechny napadené porosty, vzniknou na velké části parku obrovské holoseče. Ty způsobují vysychání lesní půdy, erozi a pro požáry jsou na mnohých místech daleko „přívětivější“ než stojící souše, které alespoň částečně cloní ohroženou lesní půdu a poskytují stín pro vývoj nového lesa. Suché dřevo tu zůstává i kvůli přirozenému cyklu lesa, a navíc se jedná o místa v extrémním a nepřístupném terénu pískovcových skal, kam se s technickou těžko dostává. I proto můžete na fotkách vidět vrtulníky hasící požár ze vzduchu.
Dopady změny klimatu jsou tu s námi
Svůj podíl na požárech má i změna klimatu. Přispívá k výskytu suchého a horkého klimatu, který tady právě teď zažíváme. A s ním přichází i větší riziko požárů. Dosud pěstované stejnověké lesy složené v mnoha případech jen ze smrků se ukazují jako ne zcela vhodné pro měnící se podmínky klimatu. Vysadit les, vykácet les, vysadit, vykácet a tak dál již není možné. Pouze lesy, které budou věkově a druhově pestré s využitím přirozené obnovy nám mohou zvládnout změny, které nepřichází, ale již tady s námi jsou. A to jak v hospodářských lesích, tak i ve zvláště chráněných územích jako jsou národní parky či chráněné krajinné oblasti.
V přírodě ubývá vody, tím pádem dochází k odumírání smrkových monokultur, špatnému růstu uměle vysazených stromů, vysychání lesních půd na holinách apod. Vyprahlost krajiny usnadňuje šíření požárů a také znesnadňuje jejich hašení.
Požár jako přirozená obnova lesa
Ikonické přírodní divy a vyhlídky mohou zaniknout, ale požáry jsou jedním z přirozených způsobů obnovy lesa a příroda si s nimi umí poradit. Zkušenosti můžeme čerpat právě z Českého Švýcarska, které v roce 2006 zažilo jeden z největších požárů za posledních 30 let. Toto území se stalo doslova laboratoří výzkumu přirozené obnovy po rozsáhlém požáru. A přirozenými procesy si tu příroda poradila s obnovou ještě lépe a rychleji, než se očekávalo. Zpod spálených stromů se prodraly semenáčky nově se rodícího lesa, žije to tu.
Požár tohoto rozsahu však nesou těžce jak lidé, tak příroda. Poslechněte si, co k tomu říká odborník na lesy Hnutí DUHA Jaromír Bláha v Událostech na ČT24 (12:30).
Pomoc těm nejpotřebnějším
V tuto chvíli je nutné v největší možné míře chránit zdraví, životy a majetek. Češky a Češi opět ukazují, že dokáží pomáhat na místě, kde je to potřeba. Ať už se jedná o záplavy, tornáda nebo nekontrolovaně šířený oheň v Národním parku České Švýcarsko. Ve sbírce na serveru Donio se vybralo od úterý již skoro 6 milionů korun, další sbírku spustila Nadace Partnerství na obnovu udržitelného cestovního ruchu či samotná Správa parku na podporu ohrožených druhů rostlin a živočichů. S pomocí přišla i ministerstva např. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo životního prostředí či soukromé společnosti.
Řešením do budoucna jsou odolné, pestré a zdravé lesy a při obnově alespoň část území ponechaná samovolnému vývoji. Příroda nám totiž ukazuje svou sílu nejen v tom jak dokáže ničit představy lidí o jejím fungování, ale také v tom, jak se dokáže dokonale obnovovat.
Co oheň (ne)přikrmuje
Člověka hned napadne, jak je možné, že lesy v České Švýcarsku hoří v takovém rozsahu? Národní park coby pískovcová oblast je obecně náchylnější k požárům, ale navíc zde lidé v minulosti namísto bukových lesů vysázeli smrkové monokultury. Zaznívá celkem dost kritiky na adresu správy parku, že na některých místech nechala stát kůrovcem napadané stromy. Mohl by to být důvod velkého požáru? Právě naopak.
V Českém Švýcarsku je v současnosti zóna s ochranou samovolných procesů (tzv. přírodní zóna) je pouze na 16 %. Území, na kterém začalo hořet, do této zóny nepatří – je „běžným“ hospodářským lesem v rámci NP, kde se snažili o likvidaci kůrovcové kalamity. Jak je to možné?
Pokud by správa vykácela a odstranila všechny napadené porosty, vzniknou na velké části parku obrovské holoseče. Ty způsobují vysychání lesní půdy, erozi a pro požáry jsou na mnohých místech daleko „přívětivější“ než stojící souše, které alespoň částečně cloní ohroženou lesní půdu a poskytují stín pro vývoj nového lesa. Suché dřevo tu zůstává i kvůli přirozenému cyklu lesa, a navíc se jedná o místa v extrémním a nepřístupném terénu pískovcových skal, kam se s technickou těžko dostává. I proto můžete na fotkách vidět vrtulníky hasící požár ze vzduchu.
Dopady změny klimatu jsou tu s námi
Svůj podíl na požárech má i změna klimatu. Přispívá k výskytu suchého a horkého klimatu, který tady právě teď zažíváme. A s ním přichází i větší riziko požárů. Dosud pěstované stejnověké lesy složené v mnoha případech jen ze smrků se ukazují jako ne zcela vhodné pro měnící se podmínky klimatu. Vysadit les, vykácet les, vysadit, vykácet a tak dál již není možné. Pouze lesy, které budou věkově a druhově pestré s využitím přirozené obnovy nám mohou zvládnout změny, které nepřichází, ale již tady s námi jsou. A to jak v hospodářských lesích, tak i ve zvláště chráněných územích jako jsou národní parky či chráněné krajinné oblasti.
V přírodě ubývá vody, tím pádem dochází k odumírání smrkových monokultur, špatnému růstu uměle vysazených stromů, vysychání lesních půd na holinách apod. Vyprahlost krajiny usnadňuje šíření požárů a také znesnadňuje jejich hašení.
Požár jako přirozená obnova lesa
Ikonické přírodní divy a vyhlídky mohou zaniknout, ale požáry jsou jedním z přirozených způsobů obnovy lesa a příroda si s nimi umí poradit. Zkušenosti můžeme čerpat právě z Českého Švýcarska, které v roce 2006 zažilo jeden z největších požárů za posledních 30 let. Toto území se stalo doslova laboratoří výzkumu přirozené obnovy po rozsáhlém požáru. A přirozenými procesy si tu příroda poradila s obnovou ještě lépe a rychleji, než se očekávalo. Zpod spálených stromů se prodraly semenáčky nově se rodícího lesa, žije to tu.
Požár tohoto rozsahu však nesou těžce jak lidé, tak příroda. Poslechněte si, co k tomu říká odborník na lesy Hnutí DUHA Jaromír Bláha v Událostech na ČT24 (12:30).
Pomoc těm nejpotřebnějším
V tuto chvíli je nutné v největší možné míře chránit zdraví, životy a majetek. Češky a Češi opět ukazují, že dokáží pomáhat na místě, kde je to potřeba. Ať už se jedná o záplavy, tornáda nebo nekontrolovaně šířený oheň v Národním parku České Švýcarsko. Ve sbírce na serveru Donio se vybralo od úterý již skoro 6 milionů korun, další sbírku spustila Nadace Partnerství na obnovu udržitelného cestovního ruchu či samotná Správa parku na podporu ohrožených druhů rostlin a živočichů. S pomocí přišla i ministerstva např. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo životního prostředí či soukromé společnosti.
Řešením do budoucna jsou odolné, pestré a zdravé lesy a při obnově alespoň část území ponechaná samovolnému vývoji. Příroda nám totiž ukazuje svou sílu nejen v tom jak dokáže ničit představy lidí o jejím fungování, ale také v tom, jak se dokáže dokonale obnovovat.
